Řád otevřených ústav

společensko-právní systém založený na otevřených ústavách,

Masayoshi Dokuritsu,

24.02.2024,

dar všem

Abstract

Společenské uspořádání založené na otevřených ústavách vytváří prostředí pro rozvoj komplexního právního systému, který řeší konflikty na úrovni lidí, malých skupin a velkých celků. Zaměřuje se na případy, kdy nejsou stranami sporu předem dobrovolně uzavřené dohody o transparentním procesu vymáhání práva. A také na případy, kdy dohody existují, ale dochází ke ztrátě kvality nebo úplné ztrátě schopnosti právo vymoci. Jinak řečeno schéma primárně řeší problém mocenského vakua a mocenského despotismu.

Je plnohodnotným společensko-právním řádem, který svými specifickými mechanismy konverguje ke stabilitě a zásadní rovnosti mezi právem vlastnickým a právem silnějšího. Umožňuje spontánně stanovit všeobecně přijímaného vymahatele práva a zajišťuje dobrovolnost vztahů napříč celým procesem. Zvyšuje míru ochrany vlastnických práv, transparentnost a rovnost v právu. Rozvinutá podoba řádu řeší problém ochrany slabších před silnějšími nebo chudých před bohatými a naopak. Zásadně může pomoci ke snížení napětí a nespravedlností, ke kterým ve společnosti často dochází.

Cíle řádu

Z pozice každé entity, která je součástí jakéhokoliv společenského systému v němž se vyskytuje mnoho jiných entit, přirozeně vznikají dva základní sobecké požadavky na společnost. Prvním je maximální ochrana před ostatními entitami a druhým je maximální moc nad ostatními entitami. Mezi jednotlivými účastníky systému jsou tyto pozice vzájemně protichůdné a průnik se realizuje vymáháním práv, ať už legitimních či nelegitimních.

Hlavním cílem řádu je nastavit ve společnosti taková pravidla, která by v maximální možné míře zvýšila pravděpodobnost, že by procesy související s řešením veškerých sporů byly dobrovolné, nezávislé a schopné vynutit pouze legitimní vlastnická práva. Řád primárně hledá rovnováhu toho, jaké konání entit je právem a jaké konání entit je již za hranou práva, aniž by ve svých procesech musel napříč celou společností zřizovat centrální autoritu vytvořenou bez konsensu. Souvisejícím cílem řádu je nalezení referenčního rozhodného práva, platného pro jakýkoliv případ domáhání se práv, který může ve společnosti nastat.

Řád otevřených ústav má v kontextu filosofie za cíl vytvořit etický a morální základ společnosti a je-li všeobecně přijímán, spontánně společnost rozvíjí v pěti etických principech:

1. princip symetrie práva (rovnoprávnost),
2. princip stability a síly (síla),
3. princip ochrany entit (ochrana),
4. princip dobrovolnosti (dobrovolnost),
5. princip rovnosti práva vlastnického a práva silnějšího (spravedlnost).

Jsou-li splněny podmínky pro funkční řád otevřených ústav, začnou se principy řádu ve společnosti spontánně projevovat bez nutnosti vnucovat je ostatním prostřednictvím vyšší centrální autority, která by byla vytvořena bez všeobecného konsensu.

Řád otevřených ústav

Základním kamenem řádu je pravidlo, které říká, že každá entita, která v systému vznikne nebo již existuje, získává bezpodmínečné právo libovolně určovat do jakého konkrétního procesu vymáhání práva vloží svou důvěru. Volba se uskutečňuje bez omezení a bez nátlaku.

Nejdůležitější podstatou řádu je, že zvolenou preferenci entita sama závazně veřejně deklaruje ve své vlastní otevřené ústavě. Otevřená ústava obsahuje pevnou sadu pravidel a je nevyvratitelným důkazem o dobrovolném závazku entity, že se bude řídit zvoleným procesem. Deklarace otevřené ústavy je také jasným signálem celé společnosti, jaký způsob řešení sporů entita preferuje.

Spolu s pravidly entita v otevřené ústavě určuje i samu sebe. Definuje v ní, čím je tvořena, o čem se domnívá, že neomezeně rozhoduje, na základě jakého procesu o sobě rozhoduje a čím se zavazuje a vyvazuje ze závazků ve vztahu k ostatním entitám. Jedná se o deklaratorní princip takzvaného prvotního přivlastnění. Sebeurčení deklarované v otevřené ústavě tvoří domnělé výchozí vlastnické právo entity a otevřená ústava je domnělým výchozím důkazem k němu.

Nikdo v systému nezaručuje, že budou vymáhána pravidla, která si entita touto cestou zvolí. Ale protože řád umožňuje jakékoliv entitě pravidla libovolně převzít od ostatních, pravděpodobnost, že vymáhána budou, se zvyšuje s počtem entit, které si zvolí stejná pravidla. Aby ostatní účastníci začali dobrovolně přebírat ústavy ve stejném znění, musí pro ně být svým obsahem dostatečně přesvědčivé.

Kvalita práva a procesu vymáhání se zvyšuje s počtem nových a úspěšnějších variant otevřených ústav, které si v systému volí čím dál více účastníků a časem se blíží k maximu.

Entity se slabší znalostí práva, mohou převzít znění existujících ústav, kterým věří nebo které jsou v systému deklarované v majoritě. Mohou svou volbu také dobrovolně delegovat na jinou entitu. V řádu neexistuje obecná centrální autorita, která by deklaraci otevřené ústavy nařizovala. Dokonce je možné, aby účastníci žádný proces nepreferovali. Deklarace jsou založeny pouze na dobrovolnosti.

Jednotlivé procesy vymáhání práva, které si entity v systému vyberou, se z počátku mohou a budou obsahově lišit, ale postupem času se z důvodu všeobecné potřeby vymahatelnosti začnou svým zněním vzájemně blížit a nakonec se masově rozšíří pouze několik variant.

V okamžiku, kdy masově rozšířené ústavy stejného znění nabudou v systému většího zastoupení i z hlediska rozhodující síly, nastane spontánní konsensus o tom, jaká podoba otevřené ústavy je optimální pro řešení konfliktů v daném prostoru. A zároveň vznikne zaručená schopnost právo vymáhat podle vítězné podoby. Tím okamžikem vzniká konsensuální podoba otevřené ústavy a právo a legitimnost sebeurčení jednotlivých entit jsou vymáhány podle ní.

Znaky otevřené ústavy

• Otevřená ústava je základní dokument řádu.
• Otevřená ústava je veřejný dokument.
• Otevřená ústava je volným dílem.
• Otevřená ústava je právně závazným dokumentem.
• Otevřená ústava je formální deklarací preferovaného procesu vymáhání práva.
• Otevřená ústava je konkrétní definicí preferovaného procesu vymáhání práva.
• Otevřená ústava je dokument formálně sebeurčující entitu.
• Otevřená ústava je dobrovolný závazek entity, že bude dodržovat proces vymáhání práva, který v ní sama deklaruje.
• Otevřená ústava je dokument platný ve vztahu k celé společnosti.
• Otevřená ústava je dokument, za který je odpovědná deklarující entita.
• Otevřená ústava je dokument, který je ve svém znění aplikovatelný ve sporech malých jednotlivců i velkých celků zároveň.
• Otevřená ústava je dokument, který nastavuje stejný proces vymáhání práva, jak pro deklarující entitu, tak i všechny ostatní entity, které jsou ve sporu s deklarující entitou. Všechny entity jsou si v otevřené ústavě rovni v právu.
• Otevřená ústava je nevyvratitelným důkazem vložené důvěry entity do konkrétního procesu.
• Otevřená ústava je nevyvratitelným důkazem o právu entity na proces, v případě útoku spáchaného na ní nebo směrem od ní.
• Otevřená ústava představuje soud poslední instance.
• Otevřená ústava plní funkci mezinárodní smlouvy.
• Otevřená ústava nastupuje do konfliktu, ve kterém neexistují stávající dohody.
• Otevřená ústava nastupuje do konfliktu, ve kterém není právo vymáháno, i přesto, že existují stávající dohody.
• Otevřená ústava je nevyvratitelným důkazem o útoku entity v případě, že deklaruje její útočnou formu. Ta může vzejít jak z definice procesu, tak z definice entity uvedené v deklaraci. O tom, zdali se jedná o útočnou formu rozhoduje proces konsensuální podoby otevřené ústavy.
• Otevřená ústava může být v systému zastoupena v mnoha variantách.
• Otevřenou ústavu může každá entita vytvořit novou ve svém vlastním znění.
• Otevřenou ústavu může každá entita změnit a veřejně deklarovat novou variantu.
• Otevřenou ústavu může každá entita převzít od jiné entity a ve stejném znění ji použít pro svou deklaraci.
• Otevřená ústava je dokument, jehož úspěšná implementace při vymáhání práva je podmíněna použitím v deklaracích u většiny entit.
• Otevřená ústava je dokument, který nezbavuje entitu předchozích právních závazků, pokud ty neporušují legitimní právo.
• Soubor otevřených ústav deklarovaný v systému dává účastníkovi informaci o tom, v jak bezpečném prostoru se nachází vzhledem k jeho vlastnickým právům.
• Soubor otevřených ústav stejného znění deklarovaný v systému, který je ve většinovém zastoupení z hlediska síly, vytváří systém, který vymáhá právo podle tohoto znění.
• Soubor otevřených ústav deklarovaný v systému dává účastníkovi informaci o tom, jakým procesům ostatní účastníci důvěřují.

Zákon řádu otevřených ústav

“Společenská smlouva genesis”

Článek 1

Žádné entitě není jinou entitou znemožněno vlastní sebeurčení. Provádí se definicí energie, hmoty a prostoru, o kterých se entita domnívá, že neomezeně rozhoduje a za které se zodpovídá. Entita definuje konkrétní rozhodovací proces pro jejich užívání. Sebeurčení se uskutečňuje bez nátlaku, bez podmínek a bez omezení ze strany jiných entit, vždy formou otevřené ústavy.

Článek 2

Žádné entitě není jinou entitou znemožněna volba procesu vymáhání práva; pro případ sporu plynoucí z vlastní deklarace otevřené ústavy; nebo sporu, ve kterém deklarující entita nemá s protistranou předem uzavřenou dohodu o procesu vymáhání práva; nebo sporu, ve kterém dochází ke ztrátě schopnosti plnit proces vymáhání práva podle předem uzavřené dohody mezi deklarující entitou a protistranou. Volba procesu se uskutečňuje bez nátlaku, bez podmínek a bez omezení ze strany jiných entit, vždy formou otevřené ústavy.

Článek 3

Proces řádu:

1. Entita provede vlastní sebeurčení.
2. Entita zvolí proces vymáhání práva.
3. Entita vykoná závaznou veřejnou prokazatelnou deklaraci v podobě otevřené ústavy, jejíž obsah je definován články 1 a 2 zákona.
4. Žádné entitě není jinou entitou znemožněno proces řádu neomezeně opakovat.

Článek 4

Entitou je člověk, rodina, manželství, kmen, národ, stát, mezistátní útvar, firma, společnost, mafie, organizace, náboženská skupina, oběť, útočník, obránce, soudce, informační médium, strana, protistrana, účastník nebo jakýkoliv jiný jednotlivec nebo jednotlivec složený z jednotlivců, jež je účasten rozhodovacích a nebo exekutivních procesů probíhajícího sporu. Entita působí jednotně směrem k protistraně na základě vazeb vytvořených prostřednictvím neuronové sítě, myšlenky, symbolu, programu, ideologie, dohody, náboženství, zákonů, ústavy, společenských zvyklostí a podobně. K entitě přináleží veškerá další živá a neživá hmota, energie a prostor, kterým je vymezena. Entita deklaruje a nebo vymáhá právo. Formální entitou se stává cokoliv, co nevyvratitelným činem nezávisle samo za sebe veřejně deklaruje dokument představující libovolnou otevřenou ústavu v souladu s tímto zákonem.

--------------------

Neformální proces řádu

Princip symetrie práva

Otevřený systém zaměřený funkcí na proces vymáhání práva, jež změnu preference procesu umožňuje každému účastníkovi bez omezení, vytváří motivaci, díky které si většina účastníků nakonec vybere takový proces, který konverguje k negativním právům a prosazování stejných práv pro všechny. A to primárně z toho důvodu, aby byl systém schopen jejich práva vymoci a zároveň, aby je systém chránil.

Přičemž negativním právem je právo, které minimalizuje nutnost realizace procesu vymáhání práva podle tohoto řádu a nebo právo, které bude prosazeno podle tohoto řádu. A protože je v systému otevřených ústav umožněna volba procesu vymáhání práva každé entitě bez rozdílu a funguje v něm princip dobrovolnosti, je negativním právem podle tohoto řádu právo s maximálně možným spravedlivým a objektivním výsledkem pro všechny entity, kterého lze dosáhnout. Je tedy zároveň právem legitimním a vlastnickým. Z toho přímo plyne, že negativním právem je nekonfliktní právo maximalizující schopnost své vlastní ochrany a je právem, které je mezi entitami vzájemně symetrické.

Otevřená ústava je hlavní zástupný dokument preference procesu vymáhání práva. Pro konkrétní deklarující entitu závazný dokument, ve kterém si způsob vymáhání práva výslovně sama specifikuje nebo, který dobrovolně převezme od jiné entity. Vždy to bude dělat s vědomím, že i ostatní tak budou činit pouze na základě dobrovolné vůle. Proto bude muset každý deklarovat dokument ve znění, který obsahově směřuje ke všeobecné rovnosti v právu a k negativním právům.

Protože pokud toto při návrhu ústavy nebude respektováno dojde k tomu, že:

1. ostatní budou ve svém vlastním sobeckém zájmu volit jiné znění ústavy, které se bude více blížit požadované právní rovnováze vedoucí v konečném důsledku k jejich vlastní maximální ochraně,
2. deklarovaná ústava nerespektující negativní rovná práva bude procesem řádu pravděpodobně rozpoznána jako útok,
3. právo podle takové ústavy nakonec nebude vůbec vymáháno.

Naopak, pokud ústavy budou maximálně respektovat symetrii práva, budou více přebírány a zvýší se pravděpodobnost, že dojde k nalezení konsensuální podoby otevřené ústavy a systém nabude schopnosti legitimní právo vymoci. Volba se uskutečňuje principem: “volím takovou variantu otevřené ústavy, o které se domnívám, že bude volit většina ostatních účastníků.”

Z toho vyplývá, že sobecké chování účastníků systému způsobí všeobecný příklon k podobě ústavy, která respektuje symetrická a negativní práva.

Princip stability a síly řádu

Otevřený systém zaměřený funkcí na proces vymáhání práva, jež změnu preference procesu umožňuje každému účastníkovi bez omezení, vytváří motivaci, díky které si většina účastníků nakonec vybere takový proces, který preferuje větší část účastníků systému. A to primárně z toho důvodu, aby byl systém schopen jejich práva vymoci. Proto je tento princip nazýván též principem síly.

Sobecké chování účastníků systému způsobí všeobecný příklon k většinové podobě ústavy a tím systém konverguje ke stabilitě.

Princip ochrany entit

Otevřený systém zaměřený funkcí na proces vymáhání práva, jež změnu preference procesu umožňuje každému účastníkovi bez omezení, vytváří motivaci, díky které si většina účastníků bude navrhovat nebo volit takový proces, který bude výhodný právě pro ně. A to z toho důvodu, aby byl systém schopen chránit primárně je samotné.

Sobecké chování účastníků systému způsobí přibližování systému k maximální možné ochraně jednotlivců.

Princip dobrovolnosti

Otevřený systém zaměřený funkcí na proces vymáhání práva, jež změnu preference procesu umožňuje každému účastníkovi bez omezení, vytváří systém, ve kterém každá entita, která deklaruje konsensuální podobu otevřené ústavy vstupuje do závazku plnění podle vítězného procesu vymáhání práva dobrovolně.

Symetrie práva, prosazování negativního práva, deklaratorní povaha, transparentnost a zákon řádu otevřených ústav zajišťuje, že každá entita, která sama za sebe nedeklaruje konsensuální podobu ústavy, avšak nevyvratitelným činem vykoná útok podle definice konsensuální ústavy, vstupuje do závazku plnění podle vítězného procesu vymáhání práva dobrovolně.

Pokud ve společnosti vznikne spor mezi entitami, z nichž ani jedna nedeklarovala konsensuální podobu otevřené ústavy, vstupují do způsobu řešení sporu bez přítomnosti procesů určených konsensuální ústavou dobrovolně.

Princip dobrovolnosti řeší problém konfliktních práv v případě sporu entit, které si vzájemně neuznávají své procesy vymáhání práv, bez ohledu na velikost a povahu sporu.

Princip rovnosti práva vlastnického a práva silnějšího

Zajišťuje schopnost systému vymáhat legitimní vlastnické právo, proto je označen též principem spravedlnosti.

Princip symetrie práva definuje, že vymáhané právo podle tohoto řádu je právem negativním a zároveň jsou prosazována stejná práva pro všechny a princip stability a síly vytváří schopnost systému právo vymoci. Proto realizace procesu vymáhání práva podle tohoto řádu v obecné rovině spontánně konverguje k rovnosti mezi právem vlastnickým a právem silnějšího a lze hovořit o schopnosti systému vymáhat legitimní právo.

Symbolismus

Symbolem řádu je znak “Masayoshi” nebo jinak také “Váhy spravedlnosti”. Symbol se skládá z linií, které jsou spojené do podoby vah a jsou vymezené pomyslným prostorem čtvercového rastru o velikosti pět krát pět čtverců. Tloušťka všech linií je jeden čtverec. Osy bočních linií protínají střed společné hrany prvního a druhého čtverce středové svislé linie se středem horní hrany okrajových čtverců. Symbolem konsensuální ústavy je “Konsensuální hvězda”. Ta je tvořena pěti symboly “Vah spravedlnosti” otočené do kruhu, které tím ve svém středu vytváří odvozený symbol “Šípové hvězdy” představující schopnost řádu vykonávat spravedlivou moc, jež neexistuje bez konsensuální ústavy. Pět cípů “Šípové hvězdy” představuje pět pilířů nezávislého procesu. Útočníka, oběť, posuzovatele práva, vymahatele práva a nezávislá důkazní média. Pět “Vah spravedlnosti” v symbolu “Konsensuální hvězdy” představují pět principů řádu. Rovnoprávnost, sílu, ochranu, dobrovolnost, spravedlnost. V neformálních projevech lze symboly zastoupit číslovkou 5.

Každá entita, která přiznává právo volby procesu vymáhání práva a právo na sebeurčení každé entitě podle tohoto řádu, se stává Masayoshi. Každá entita, která hledá nebo deklaruje konsensuální podobu otevřené ústavy podle tohoto řádu, se stává Masayoshi Dokuritsu.

“Váhy spravedlnosti” představují řád otevřených ústav.

“Konsensuální hvězda” představuje konsensuální ústavu.

“Konsensuální hvězda” alt.“Konsensuální hvězda” alt.

“Šípová hvězda” představuje výkon moci podle konsensuální ústavy.

Podmínky funkčního řádu

Funkčním řádem otevřených ústav v uzavřeném systému se uvažuje stav, ve kterém jsou v maximální možné míře dodržována legitimní vlastnická práva a systém je schopen právo vymáhat v rámci nezávislého procesu na obecné celospolečenské úrovni.

Podmínky pro realizaci funkčního řádu jsou:

1. Většina entit ve společnosti přiznává právo volby procesu vymáhání práva a právo na sebeurčení realizované formou otevřené ústavy každé entitě bez nátlaku a bez omezení nebo alespoň většině entit přítomných v systému.
2. Tato většina entit disponuje souhrnně efektivní silou, která je rovna právu silnějšího.
3. Tato většina entit se vzájemně většinou “nezná” a nemá vytvořené společné silné vazby vyplývající z předchozích vzájemných interakcí.

Při hodnocení podmínek pro funkční řád je třeba brát v úvahu, že řád definuje entity, jež nejsou pouze jednotlivými lidmi. Mohou jimy být i všichni další jednotlivci nebo jednotlivci složení z více jednotlivců. Z toho důvodu je řád univerzálně platný pro jakýkoliv možný případ domáhání se práv, jakož i pro jakékoliv počáteční podmínky vznikajícího sporu, které mohou nastat. Do hodnocení je nutné zahrnout veškeré množiny jednotlivců, které jsou definované podle zákona řádu otevřených ústav jako entity.

Dále, entity, které jsou pro účel hodnocení plnění podmínek nutné brát v úvahu, jsou ty, které mezi sebou mohou jakýmkoliv způsobem interagovat neboli vyměňovat hodnotu nebo informaci a to i distančně. Do hodnocení je nutné zahrnout veškeré takové entity.

Z těchto podmínek zároveň vyplývá, že funkčnost řádu z pohledu vymahatelnosti práva, může být do určité míry omezena ve společnosti s mnoha entitami, kde některé z nich vlastní efektivní sílu v podobě možnosti absolutního zničení všech ostatních entit.

Také z nich vyplývá, že funkční řád z pohledu nezávislosti procesu nelze moc dobře realizovat ve společnosti s nízkým počtem entit. Jelikož jsou v takovém případě entity více na sobě závislé než nezávislé a není možné dosáhnout požadované míry nezávislosti procesu vymáhání.

Manifest

Každá entita, která se pokusí vytvořit vlastní otevřenou ústavu, ji musí tvořit, jako by ji tvořila za všechny ostatní entity i přesto, že ji bude tvořit zejména sama za sebe. V opačném případě nebude její ústava úspěšná.

Každá entita, která se pokusí vytvořit vlastní otevřenou ústavu, nesmí zapomínat na to, že entitou není pouze člověk. V opačném případě nebude její ústava úspěšná.

Každá entita, která se pokusí vytvořit vlastní otevřenou ústavu, si musí dát pozor, aby její znění nenabylo útočnou formu vzhledem k jiným entitám.

Každá entita, která se pokusí vytvořit vlastní otevřenou ústavu, bude blíže k pochopení rozdílu mezi pozitivními a negativními právy.

Každá entita, která se pokusí vytvořit vlastní otevřenou ústavu, bude blíže k pochopení toho, co znamená odpovědnost za své činy.

Každá entita, která se pokusí vytvořit vlastní otevřenou ústavu, bude blíže k pochopení toho, co znamená nezávislý proces.

Každá entita, která se pokusí vytvořit vlastní otevřenou ústavu, bude blíže k pochopení toho, co znamená rovnost v právu a kde začíná a kde končí takzvaná svoboda.

Každá entita, která se pokusí vytvořit vlastní otevřenou ústavu, bude blíže k pochopení toho, že rovnost v právu je jediná rovnost, na které se všichni můžeme a dokážeme dohodnout.

Každá entita, které bude učiněno příkoří bez řádné spravedlnosti, bude blíže k pochopení principu tohoto řádu více než kdo jiný.

Každá entita, která vytvoří úspěšnou otevřenou ústavu, zachrání mnohé.

Tímto manifestem se obracím na každého, ať vytvoří vlastní otevřenou ústavu, neboť tento řád nepotřebuje od nikoho svolení a právě započal.

BITCOIN NETWORK OP_RETURN:

“The Open Constitutions Order, Masayoshi Dokuritsu, 24.02.2024”

----------

Odkazy:

• PDF download from Google disk

https://drive.google.com/file/d/1BlE0EOgeImGHFrX1fD7LoRLn7PitxpuR/view?usp=sharing

• Alternativní zdroj

https://telegra.ph/The-Open-Constitutions-Order-02-24